Muraki´s page

Anglie

Startovní depo bylo vždy plné hluku a soustředění. Nejinak tomu bylo i dnes.  Ale on se přesto usmíval, i když věděl, že to pod přilbou není vidět, cítil se dnes, před zkušebními rozjezdy, výjimečně sebejistý. Měl vše propočítané, trať mu vyhovovala a auto bylo připravené. Teď z něj jen vytáhnout těch 101% výkonu, o jedno procento víc než ostatní a bude nejlepší. Zvládne to. Je stájová jednička. Znova se pousmál a pak mávl na svého kolegu z týmu. Rozuměli si beze slov. A pak ticho a jen semafory.

 Start.

Dvacet kol. Rovná trať a v docích traťoví maršálové a mechanici. Dotankovat, utáhnout gumy a pak zas na trať. Vyrazit. Obloha se mezitím zatáhla. Začal foukat vítr, ale on to nevnímal, letěl na křídlech vlastního tornáda. Na křídlech touhy a chladných propočtů.

A usmíval se.

„Hunte!“ Ten výkřik zazněl jako prásknutí bičem. Vysoký blonďák v červené kombinéze jezdce F1 se odpoutal od dívky, které zrovna něco soustředěně vyprávěl, a otočil se po hlase.

„Niki?“

„Potřebuju s tebou mluvit, hned prosím.“ Rakouský jezdec si netrpělivě přešlápl na místě.

James Hunt, vysoký plavovlasý Angličan, se s elegancí sobě vlastní rozloučil a vydal se za svým rivalem a přítelem v jedné osobě. Jestli Niki takhle vyvádí, jistě to není proto, že minulý týden přefikl holku, po které házel pohledy. James věděl, že kvůli tomu by malý Krysák tak nevyváděl. Něco se dělo, a když se podíval na rtuť teploměru, bylo mu to jasné. Čtyři stupně celsia, v noci déšť, voda na vozovce teď měla teplotu, při níž se mění její skupenství. Niki to věděl jako první, ale to Jamese Hunta nepřekvapovalo.

„Potřebuju, abys mi pomohl,“ řekl Niki poté, co se na něj James podíval a dal pohledem najevo, že pochopil, co mu na teploměrech ukazuje.

„Chceš vyvolat debatu o odvolání závodu?“

„Je extrémně chladné počasí, tahle celá trať, to sice není Německo, ale i tak je problematická. A je tu pár zabijáckých míst. Nevím jak ty, ale já riskuju, když je risk přiměřený.“

„Bojíš se, Kryso?“

„Slut! Ich bin nicht ein Idiot! Jen se chci zeptat na tvůj názor.“

„Nedovolí nám to.“

„Was?“

„Nedokážeme vyvolat debatu, ta trať je sice nebezpečnější, ale řeknou, že máme jet na mokrech a nechaj nás jet.“

„Musíme to zkusit, jestli…“

„Nech si to na jindy. Znám tvé zásady, ale tohle je o velký peníze. Vyšší sázky a navíc před mejma krajanama. Promiň, ale nepůjdu do toho.“

„Jednou se tu někdo zabije!“

„O tom nepochybuju, ale ty ani já to nebudem.“

Niki cosi zafrflal. Měl z toho špatný pocit, ale do začátku závodu zbývalo ještě několik hodin. Počasí se může obrátit. Ještě byl čas.

Niki si moc přál, aby se počasí zlepšilo. A někdo nahoře ho měl rád. Do odpoledne se vyčasilo a začalo svítit slunce. Vozovka pomalu usychala. Přesto Niki bedlivě obcházel svůj stroj. Kontroloval každou součástku a pozoroval vozovku i plnící se tribuny. Hlídal a větřil. Alespoň tak to Jamesovi, stojícímu opodál připadalo. A když ho zas chytla žaludeční neuróza a skončil na toaletách, někdo mu podal ubrousek.

„Dík.“

„Není zač.“

„Niki?“

„Hm?“

„Tvé přání se splnilo, vyšlo slunce.“

„Gut,“ řekl Rakušan a odešel se chystat na závod. Hunt si v tu chvíli pomyslel, že se v něm nikdy nevyzná.

Počasí pravda nebylo úplně nejpříznivější, mraky se pořád honily i během závodu, ale na druhou stranu bylo lepší, než doufali.

Na mokré trati se dá taky jet, od čeho máme mokré gumy. A k čemu by jinak byli nejlepší piloti, kteří dokáží zvládnout auto v dvěstěpadesátikilometrové rychlosti, když by to nedokázali i na mokru, no ne? Máme safety car, zdravotníky, haldu mechaniků a haldu platících diváků, kteří v téhle šou roztočí tak neuvěřitelné prachy, že zastavit by to mohl snad jen konec světa. Nebo kolize, když někdo nezvládne předjíždění do zatáčky...  Nikimu tohle letělo hlavou, když řídil svoje Ferrari na další zběsilé jízdě. Ano, nebyl tak vášnivý jako Hunt, ale lhal by, kdyby řekl, že si to neužívá. Ne. Miloval to. Čím blíž byl smrti, tím víc žil. Cítil, jak mu krev tepe v žilách, jak opojně chutná vzduch. Zaťal zuby a usmál se. Věděl, že se pod maskou a přilbou vždy usmívá. Ale věděl to jen on. Nikdo další. Tajemství. Když za sebou zahlédl vůz, věděl stejně jistě, že je Jamesův ani se nemusel ujišťovat dalším pohledem do zpětného zrcátka. James Hunt jeho přítel. A rival. Ještě víc přišlápl plyn a letěl.

Letěl přesně propočtenou rychlostí, vytahoval z auta i sebe co mohl a ještě něco víc.  Některé části cítil, že jsou o fous, ale věřil svým instinktům, věřil, že kola budou doléhat dobře. Aquaplaningu se už nebál. Když viděl před sebou to další auto, jen sklopil křidýlka pomocí RDS a vyrazil. Hunt si nadjel a vzápětí prolétl kolem něj. Niki stiskl rty. Vsadil by se, že kdyby James mohl, vyplázne na něj jazyk!

Jenže pak to přišlo. Předjel hladce a pak ostrá zatáčka a ten druhý vůz co zakolísal. Rychle se mu vyhnul, ale ten druhý vylétl z trati a začal se točit. Niki šlápl na plyn a pustil to víc. Věděl, že teď musí ujet, jinak ho převracející se auto strhne sebou. Nevěděl kdo to je, ve zpětných zrcátkách viděl jen plameny a v dálce uslyšel výbuch. Dál neviděl nic, musel se soustředit na trať a letět dál. Do konce už bylo jen deset kol.

Ten závod byl přerušen, dojížděli teprve, když mechanici odtáhli vrak a záchranka odvezla pilota. Jenže už nebylo co zachraňovat. Ricardo Santos ještě žil, když se auto přestalo točit. Možná se i pokusil dostat z vraku, když se konečně zastavil. Jenže pak to začalo hořet. A i když ho vytáhli a sanitka rychle odjela, …

James ten závod vyhrál. Niki dojel druhý. Kdo byl třetí, nikdo z nich nedokázal říct. Fotky pro diváky, pár podpisů... Nikiho poznámka o tom, že tohle je riziko povolání, ale všechno bylo jakési ztuhlé. Takové… V šoku. I když alkohol a ženy všude kolem byly stejně dobré jako jindy.

Niki z oslavy záhy odešel. Do depa, do garáží. Ke svému vozu. Možná jen si oddechnout. Možná přemýšlet. Když ho tam našel Hunt, skláněl se nad kokpitem a čistil sedadlo od neexistující špíny.

James tiše zmizel z oslav a šel hledat Nikiho. Našel ho u jeho vozu, jak ostatně předpokládal. Niki se nad autem skláněl v předklonu a James měl v tu chvíli výhled, pro který by jindy byl schopen snést mnoho. Niki měl pěkný zadek, v tom se shodl s mnohými mladými ženami. A podle některých byl Niki i skvělý milenec. Jamese už několikrát napadlo, jaké by to bylo to zkusit právě s ním. S muži byl to ano, ale Niki… To bylo úplně něco jiného. Navíc měl pocit, že dnes by to prospělo jim oběma.

Tiše se přiblížil a pak, snad v návalu alkoholového opojení, ho pohladil po zadku.

„WAS?! James!? Du Dummkopf!!!“ Niki se otočil rychlostí blesku a málem mu na obličej hodil hadřík, kterým stíral sedačku. Když uviděl, jak se tváří, udělal to.

„Ty ses snad úplně zbláznil!“

„Ne, ale možná ty, Krysáčku. Házíš po mě hadrem.“

„Protože mi šaháš na zadek!“

„Jako bych byl první.“

„No, rozhodně první chlap!“

„Nepovídej, to mě zajímá,“ James se usmál a přistoupil trochu blíž. On i Lauda na sobě stále měl kombinézu pilotů. Niki ji měl do pasu rozepnutou a koukal mu rolák a lem spodního prádla. James ji měl svlečenou do pasu a pod ní jen nátělník a trenýrky. Najednou ho začalo zajímat, co pod ní má Niki. Udělal krok dopředu. Niki snad instinktivně krok dozadu.

„James!“

„Řekni to ještě jednou.“

„Co?“

„Mý jméno, s tím tvým přízvukem to zní strašně sexy.“

„Du Trottel,“ vyprskl Niki, když narazil do vlastního auta. James už stál těsně u něj a tvářil se tak trochu podivně. Oči měl plné odhodlání, ale byly v nich i ty jiskřičky, co Niki znal. Co se to s ním k čertu dělo?

„Jamesi, co…?“ Niki nestačil dopovědět. James i ho přivinul k sobě a políbil.

Byl v šoku. Pokusil se ho od sebe odtlačit, dostat se pryč z dosahu toho druhého těla, ale za ním bylo jeho auto a před ním Hunt. Nepřekonatelná hradba svalů, feromonů a odhodlání. Když ho konečně pustil, Niki mu vrazil facku.

„Slut!“

„Rat, bad Rat,“ usmál se James a znova ho políbil. Dočkal se cloumání, bušení do prsou, snahy ho odstrčit. Niki se nevzdával, a když se mohl znova nadechnout, Jamese praštil. Jenže tentokrát to nebyla facka, byl to docela slušný hák. James se odpotácel dva kroky dozadu a chytil se za bradu.

„Au, to bolelo!“

„To mělo bolet! Zbláznil ses?!“

„Ne, právě naopak.“

„Pak seš na mol. V tom případě vypadni!“

„Ani to není pravda, vydržím dost. A ty to víš.“ James se usmál a začal se zas přibližovat. Niki se skrčil skutečně jako krysa zahnaná do kouta a byl stejně tak odhodlaný se bránit.

Jenže James ho převezl. Místo, aby se na něj vrhnul, vytáhl z kapsy láhev kvalitní skotské a podal mu ji.

„Co? Snažíš se mě teď uplatit?“

„Ne, jen ti nabízím pití.“

„Proč?“

„Protože v té zatáčce jsem to mohl být já, nebo ty.“

Niki stiskl rty, ale láhev si vzal.

„Jak na tom je?“

„Nepouštěl sis zprávy?“

„Ne, mám radši Bacha než novinářské hyeny.“

„Nepřežil to.“

Niki jen kývl hlavou a napil se. Pak láhev předal Huntovi a otočil se zpátky ke svému vozu, vzal hadřík válející se na zemi, klekl si k autu a začal se znova věnovat leštění interiéru.

James si sedl vedle a podíval se na něj. Niki usilovně utíral sedadlo a snažil se odstranit neexistující špínu.

„Niki?“

„Je to riziko každého závodu.“

„Byl tvůj přítel, stejně jako můj.“

„Byl to stejnej idiot jako my všichni.“

Hunt si povzdechl. A pak si ho přitáhl k sobě a znova políbil. Zas se bránil, ale bylo v tom něco zoufalého… Něco co nebylo Nikimu moc podobné. Když polibek skončil, Niki se opíral o auto a James ho jednou rukou hladil ve vlasech, když mu šeptal do ucha jak se bál. Jak ho viděl za sebou… Jak viděl ten výbuch.

„Myslel jsem, že jsi to ty a málem jsem se vyboural taky.“

„Scheiße, Du bist wirklich ein Idiot. Jezdím z vás nejlíp.“

„Jsi nafoukanej blbec, Krysáčku, ale já se málem strachy podělal.“

„To by ti bylo podobné.“

James na to nic neřekl, jen se k němu znova sklonil a políbil ho. Tentokrát se Niki už nebránil. Naopak, když se James odtáhl, objal ho a přitáhl si ho blíž.

„Tak už se ti to líbí, Krysáčku?“

„Nemám rád, když mi tak říkáš, děvko.“

„Já vím, Kry-,“ James nestačil dopovědět, Niki ho políbil sám od sebe a strhnul na sebe. Předstíral nezájem. Předstíral lhostejnost ke smrti, ale když se dotkla zas jednoho z nich… Nemohl před tím utíkat dlouho. Nešlo to. A tak si přitáhl Hunta k sobě a přál si zapomenout. Ztratit se v tom objetí a utopit strach a pochybnosti. Hunt to možná pochopil první, proto přišel a on sám by byl idiot, kdyby tu nabídku nepřijal.

Hunt se usmál, když zjistil, že Lauda je ochotný spolupracovat. Na druhou stranu, on byl tady pánem situace, nebo alespoň chtěl být. Vytáhl si Nikoho na klín, opřel ho zády o jeho vůz a začal se dobývat rukama pod ten naprosto zbytečný rolák. Pod rukama za chvíli ucítil jemnou kůži na břiše, a když zašmátral níž a opatrně sjel na podbřišek, Niki tiše zasténal do jeho úst. Ale neodstrčil ho. Naopak, trochu pootevřel ústa a James do nich vniknul se silou uragánu a chutí whisky co oba pili.

Líbal ho, jednou rukou mu čechral vlasy a druhou rejdil po těle, stejně jako Niki nesměle mapoval to jeho.  Když James na okamžik opustil jeho ústa, tiše zavrčel, ale jen aby pak překvapeně vydechl, protože, James se ho nevzdával na dlouho. Jen na tak dlouho, aby mu mohl svléci svrchní díl kombinézy a ten otravný rolák. Pak se vysoký blonďák usmál a políbil ho na obě bradavky. Niki ho fascinovaně pozoroval a ve chvíli kdy mu James začal jednu z nich sát a s druhou si hrát prsty, tiše vydechl. A následně vyjekl, protože James se nechtěl zdržovat a ani čekat. Snad proto jeho druhá ruka sjela nenechavě do Nikiho kombinézy a pohladila ho přes spodní prádlo.

„Jamesi!“

„Krysáčku,“ usmál se James a začal ho přes slipy třít a hrát si s ním.

Niki se snad podvědomě trochu nadzvedl. Tiše zalapal po dechu, když James tak dostal možnost ho polaskat i dál.

„Líbí se ti to.“

„Ja.“

„Opravdu?“

„Na ja, sehr gut.“

„To rád slyším,“ usmál se James a vklouzl do spodního prádla. Konečně se dotkl té jemné kůže a Niki znova zalapal po dechu. Byl by asi vykřikl, jak zkušeně ho začal James třít, ale ten utišil jeho křik polibkem a pomalu vytáhl ruku pryč od toho lákavého tepla. Ale ještě nebyl čas.

Niki se na něj teď vražedně podíval.

„Co to je?“

„Když něco chceš, musíš si to zasloužit.“

„Slut! Leck mich!“

„Neboj, k tomu taky dojde,“ usmál se James a donutil Nikoho vstát, ale jen proto, aby mu stáhl kombinézu i slipy až ke kolenům, a teď se kochal pohledem na zpola ztopořený úd svého kolegy. Vztáhl ruku a jemně ho pohladil.

Niki frustrovaně vydechl a James se usmál, když se k němu naklonil a jemně ho na špičce olízl. Reakce se dostavila okamžitě. Niki mu tvrdnul před očima, a když mu k tomu Hunt začal jemně hníst i zadek musel si kousat rty, aby nesténal.

„James!“

James se usmál. Chtěl ho trápit. Jistě, moc chtěl, líbilo se mu si s ním tak hrát, jenže v těch kombinézách se fakt souložit nedá, napadlo ho a tak opustil Nikiho klín a i přes to vrčení vstal a políbil ho.

„Svlíkej se.“

„Už na sobě nemám nic.“

„Ta kombinéza, Krysáčku, musí úplně domů. Jinak tě tu nechám nadrženýho a půjdu pryč.“

Nik zavrčel, ale pak se skutečně ohnul a začal si rozvazovat boty. James se usmál, zas ho měl tam, kde chtěl…

„Jamesi!“ Niki sebou trhl, když ucítil, jak mu něco studeného a vlhkého přejelo přes otvor a jemně ho začalo třít.

„Sundávej si ty boty a mě si nevšímej.“

Niki zavrčel, ale pokračoval v započaté činnosti. James v té své také. A když byly obě boty dole, skopl kombinézu i spodky, narovnal se a najednou ucítil Jamesův prst ve svém zadku. Chtěl se bránit, protestoval, ale James ho k sobě přitiskl a zas ho začal hladit v klíně a druhou rukou pracoval v jeho otvoru. Niki se po chvilce začal třást. James narazil na tu záhadnou uzlinku v jeho těle a hladil ji teď dvěma prsty. Niki zatínal zuby, sténal, ale James se k němu stále tiskl z boku a líbal ho, kam jen dosáhl.

„Hunt, ficke mich, bitte!“ zasténal Niki, když se mu protáčely panenky a tělo se napínalo k zbláznění. „Ficke mich!“

„Dobře,“ usmál se James na pokraji sebeovládání. Něco zašustilo a pak Niki ucítil, jak se do něj tlačí něco velkého, silného… Zalapal po dechu. Bolelo to. Ale na druhou stranu to bylo skvělé. Opíral se teď rukama a čelem o zeď, na Jamese neviděl, ale to nevadilo. Cítil ho, slyšel jeho dech, a když ucítil, jak se pohnul, vyjekl.

James sykl a pohnul se. A pak znova. Bylo to skvělé. Nikoho tělo pod ním, tak pevné a silné. To jak se k němu tiskl, jak mu vycházel vstříc. Jenže on se mu chtěl dívat do tváře! Chtěl vidět Nikiho, jak se mu tmí před očima, jak ztrácí ten svůj klid a slyšet ty německy pronášené sprosťárny, které z jeho úst zní tak zatraceně sexy. Vystoupil z něj, otočil si ho k sobě, a přitáhl blíž. Nadzvedl ho a pak… Přitiskl k sobě. Niki mu sám obtočil nohy kolem pasu a nabodl se na ztopořený penis. V tu chvíli zasténali oba. A tempo, které pak nasadili, bylo vražedné. Prokládané divokými polibky, lapáním po dechu a sténáním. Jenom proto, aby na konci skončili šílení touhou a zběsilostí milování.

„Jamesiiii!“ Niki se prohnul a jeho vlastní orgasmus poslal přes cílovou čáru i Jamese.

„Niki,“ hlesl o několik chvil později, když hladil Nikiho po zpocených vlasech a Niki měl zabořený nos v těch jeho. Leželi na kombinézách a ani jeden nebyl ve stavu, kdy by dokázal vstát.

„Niki?“ zeptal se James znova.

„Hm?“

„Líbilo se ti to?“

„Hm…“

„Ty se zlobíš?“

„Hm…“

„Niki?!“ James zvedl hlavu.

„Bulle! Bolí mě zadek, vůbec netuším, jak zítra sednu do auta.“

James se zasmál, protože za těmi slovy četl jiné sdělení. Nikimu se to líbilo. A pokud se to Nikimu líbilo, bude si to chtít zopakovat. A to byla věc, která se Jamesovi líbila ještě víc, než to, že nad ním zítra vyhraje. Přeci jen s bolavým zadkem se špatně jezdí i exhibice.