Muraki´s page

Rychlovka (v kanceláři…)

Vrazil do těch dveří bez zaklepání. Když nadřízený zvedl pohled, zastavil se, ale jen na chvilku. "Můžeš mi říct, proč jsi mi vzal ten případ a posíláš mě na dovolenou?!"

"Dobré ráno," upozornil ho Daniel tiše a dál se věnoval své tužce a zápisníku, který se nacházel pod ní. "A nekřič tolik, bolí mě po tom včerejšku hlava."

"Dobré ráno, chci vědět, co se děje! Proč mě posíláš spát!" Muž se přeřekl. Jak ho Daniel znal, jasná známka toho, že je přetažený.

"Protože to potřebuješ. Protože jsi dovolenou neměl dva roky, v noci si se pořádně nevyspal, ráno nenasnídal, z posledního zranění nedoléčil a ke všemu došlo kafe. Ještě nějaké otázky?"

"Jo. Teda ne! Máš jediný štěstí, že jsi můj nadřízenej!"

"A taky mě od rána bolí hlava, takže mohl bys laskavě přestat křičet?" Daniel nechal zápisník zápisníkem, tužku tužkou, a zdvihl se. V obleku mu to slušelo a vždycky byl pečlivě upravený... Teď se kolem něj prosmýkl a zatáhl rolety na dveřích své kanceláře. A potom ho bezostyšně políbil. "A mohl bys pro mě udělat jednu věc a přestat se soustavně ničit?"

"Já… Sakra, já se přeci neničím!" zabrblal, když si ho jeho mladší nadřízený přitiskl ke zdi a stiskl ho v rozkroku. "Co to děláš?" zalapal po dechu.

"Hm, přemýšlím, že tě utahám tak neodpustitelným způsobem, že se ještě rád odebereš do postele.." zamručel mu Daniel do ucha. Které potom olízl. "Sex v kanceláři za zavřenými dveřmi je přece pořádná páka jak na fyzičku, tak na duševno, ne?"

"Je ráno, je tu moc lidí! To nejde!" bránil se Craig.

 "Nejde?" Daniel povytáhl obočí. "Nejde, nebo nechceš?" zeptal se potom téměř ublíženým tónem.

"Nejde, vždyť je tam Betty a ostatní." Craig se bránil, ale nebylo mu to k ničemu. Tohle na něj platilo moc dobře, nebezpečí a sex.

"Aha, takže nejde." Daniel ho políbil těsně pod ucho. Lehce ho kousl do lalůčku. Potom ho hluboce políbil na rty a začal zkoumat jeho druhé ucho. "Promiň, v noci nám to trochu nevyšlo... Tak ti to chci vynahradit..." Opět ho zlehka olízl. "Hm?"

"Ale to přeci nejde… Ne…" Muž tiše zasténal a pak se k němu přivinul. Navzdory tomu, že byl Daniel mladší, byl jeho nadřízený a i v posteli byl ten nahoře. A dost si to užíval. Byl to takový malý, manipulativní zmetek... Občas. Dost často to ale byl rozcuchaný mladý muž, který krčil pod peřinou, protože ho bolela hlava, ale spíš proto, že tam byl s ním.

"Skutečně to nejde...?" Štíhlá ruka rychle překonala přezku na jeho opasku.

"Jsme přeci v práci. "

"Ne, poslal jsem tě na dovolenou. Teď nepracuješ. Teď ne, příteli."

"Ale..."

Jeho ruku už měl v kalhotách. Tiše zakňučel, čím víc ho Daniel hladil. A taky ho políbil. Tentokrát jemně a něžně. Sakra, kdo se v něm měl vyznat? Craig se k němu přitiskl a jako odezvu ucítil, že se on tiskne k němu.

"Omlouvám se za tu noc," zašeptal mu Daniel do rtů. "Nebyla to tvoje vina, prostě jsem jen... selhal. I tak tě miluju."

"Nic… nic se neděje!“ zasténal tiše a na polibek odpověděl polibkem. Dan ho pořád hladil a on cítil jak ho začíná ovládat vzrušení. Byl nenechavý. Rychle mu stáhl kalhoty ke kolenům a donutil ho z nich vystoupit. Craig si uvědomoval, že asi právě nevypadají moc esteticky, ale bylo mu to jedno... Danielova ruka mu přejela po noze a vzala ho pod kolenem.

"Už jsem ti řekl, jak jsi strašně, strašně sladký?" mumlal mu milenec do ucha a nenápadně ho manipuloval ke svému stolu.

"Nezamykal jsi přece..." vydechl Craig, když se ocitl na studené desce.

"Ale ano," usmál se Daniel a políbil ho na krk.

"Nejsem si jistý, že ano."

"Ale jistě," usmál se Daniel a políbil ho na ústa. Rukama mu vjel pod košili a polaskal mu bradavky. Pak mu jen víc roztáhl nohy a ze zásuvky vytáhl lubrikant a krabičku kondomů. Craig se jemně chvěl. Věděl, co to znamená… on chce, moc ho chce. Políbil ho na koleno a přejel jazykem jizvu, kterou tam měl snad už odnepaměti. Od jednoho zatýkání. Další polibek a olíznutí mu věnoval na vnitřní stranu stehna, zatímco jeho ruce bojovaly s uzávěrem lubrikantu...

"Craigu," nahnul se nad jeho tvář a přejel mu jazykem rty, zároveň s tím, jak ho začal připravovat.

Craig si tiše vydechl a pak se proti němu prohnul, tohle prostě nebylo fér, to jak ho vždycky takhle ovládl a než se nadál už ho měl na lopatkách a on nemohl nic dělat.

"Dane!" vyjekl, když do něj strčil už tři prsty a jemně jimi zakroužil.

"Slyším," zamumlal mu do ucha ten sexy hlas. "Copak?" Podle všeho se usmíval.

Daniel se na něj díval. Miloval ten pohled na jeho staženou tvář, na to jak je rudý a zadýchaný, protože se snaží nebýt hlasitý, aby se nedostali do průšvihu, miloval jak ho hladil ve vlasech a přitahoval k sobě, protože ho chtěl políbit. Miloval ho celého, zřejmě už od první chvíle, kdy se potkali.

"Pomůžeš mi s kalhotama?" zeptal se potom tiše a dál ho opatrně laskal.

Přitáhl si ho blíž a nadzvedl se. Kalhoty mu rychle rozepnul a stáhl spolu se spodním prádlem. Pak si od něj vzal balíček kondomů a vyndal malý čtvereček. Rychle roztrhnout, políbit přítele a pak ho ještě rychleji nasadit.

"Prosím!"

Nikdy nemusel prosit dvakrát. Možná to Daniel neuměl dát tak najevo, ale byl by pro něj udělal cokoliv. Naprosto cokoliv... Přitáhl si ho k sobě ještě blíž, nechal ho ať mu ovine nohy kolem boků - nakonec se jemně usmál.

"S radostí," zašeptal.

"Dělej!" zasténal Craig, když vnikl do jeho těla. „Bože, dělej!"

Snažil se být něžný, pěkně pomalu, v klidu, trochu ho potrápit, ale marně. Na to byl Craig příliš těsný, příliš horký, zkrátka byl příliš úžasný a sexy, než aby se on dokázal ovládat. Ta možnost, že někdo přijde, jeho ruce, které se mu přes sako zarývaly do ramen. Stiskl rty k sobě, ale stejně měl pocit, že ho musí být slyšet.

Craig jen doufal, že Betty si vzala volno, nebo šla pryč. Tohle skutečně nebylo pro její sluch. Tiše sténal přes semknuté ty a pak jen lapal po dechu. On sám nikdy nebyl moc hlasitý, i když pochyboval že tentokrát… Prostě si myslel, že musí být slyšet!

Daniel ho zběsile hladil po celém těle, vjížděl mu do vlasů a chňapal po jeho rtech. V noci se mu to nepovedlo, ale jakoby v něm ta touha do rána kulminovala... Ach bože, proč ho Craig tak strašně přitahoval! Propletl jazyk s tím jeho, zatímco se v něm pohyboval a pomalu ztrácel hlavu. Craig byl jen jeho, jen jeho. Nikoho jiného. Craig Lancelot. Jeho rytíř. Jeho krásný ochránce zákona. Jeho hřích proti všem profesionálním pravidlům, etice i cti. Jeho nádherný hřích. Přitáhl si jeho hlavu blíž, aby ho mohl líbat. Musel ho líbat, jinak by křičel. Oba by křičeli.

Nakonec se oba dotkli nebe ve stejný okamžik. A jen díky tomu, že se spolu líbali, je snad nikdo neslyšel. 

"Dane… Dane…“ Craig pak jen vyčerpaně ležel pod ním na stole a chvěl se po celé těle. Mladý muž se na něj podíval a potom mu věnoval ještě jeden zadýchaný polibek. Nakonec ho zdvihl do sedu a přitáhl k sobě, ale byla to i tak trochu neočekávaná změna... Padl i s ním do svého křesla a jen zázrakem nedošlo k nehodě. Pohladil ho po zádech.

"V pořádku?" zeptal se tiše.

"Jo, jsem v pořídku, ale tohle fakt nejde… Ne v práci," zasmál se po chvíli a políbil ho. "Mimochodem, vrátíš mi ten případ?"

Daniel se na něj podíval zpod přimhouřených očí. Pak zavrtěl hlavou. "Ne. Alespoň ne hned. Za prvé si skutečně potřebuješ odpočinout, takže tu nejnudnější práci udělá někdo z nováčků. Za druhé, jestli nás teď někdo slyšel, tak nechci, aby se o tobě povídalo, že šoustáš se šéfem za lepší práci." Pohladil ho po vlasech.

"Nebo za dovolenou, že?" ušklíbl se Craig. "Tak… Jak dlouho tu dovolenou?"

"Čtrnáct dní nejméně a teď by sis měl lehnout."

"Teď je ráno."

"Začala ti dovolená." Daniel se tvářil velice neústupně. Po chvíli se ale lehce ušklíbl. "A vůbec, nezkoušej se se mnou hádat. Ráno jsem neměl kafe, takže mám vražednou náladu." Ještě jednou ho políbil a potom ho, ač velice nerad, přiměl, aby z něj slezl. "Tak... Uděláš to pro mě? Prosím?"

"Půjdu si lehnout. Dobře, anebo si nám rovnou sbalit batoh a dát si výšlap do hor?" ušklíbl se Craig.

"Najdi si něco, co se ti bude líbit, odpočiň si kde budeš chtít."

"I v práci?"

“Kromě práce!"

"Ano, pane,“ zašklebil se Craig, když se trochu očistil vlhčenými ubrousky.

"Sakra, kdybych věděl, co za problémy s tebou budu mít, tak bych si tohle místo dvakrát rozmyslel," zasmál se Daniel a pak ho jen zálibně pozoroval, jak se obléká. Noční nepříjemnost byla zapomenuta, odčiněna... Nakonec jednou neznamená vždycky. "Co bys řekl večeři? Zajdeme někam..." navrhl mu potom, když už se blížil ke dveřím.

"Dobře, ale platíš," usmál se Craig, když byl ve dveřích. Pak je otevřel a zmizel.

Vzápětí byl zpátky.

"NEBYLO ZAMČENO!"

Daniel se zatvářil velice nevinně. "Večer platím," přikývl jako snaživý žáček ve škole.

"Platíš. Pití i jídlo!"

"S radostí," usmál se Daniel a uhladil si kravatu.

* * *

Večer seděli v oblíbené hospůdce v severní části Londýna a Daniel se usmíval, když viděl jak si jeho přítel a milenec užívá výborné jídlo prvotřídní restaurace.

„Craigu?“

„Hm?“

„Ta dovolená...“

„Ano?“

„No, já si ji vzal taky.“

Agent jen trochu nakrčil obočí v pro něj charakteristickém gestu a pak se na něj zkoumavě podíval.

„Je ti jasné, že po našem návratu, už si o nás budou cvrlikat i vrabci na střeše?“

„Jistě, ale je to moje střecha. Řeknu jim ať drží zobáčky...“

„Dane...“

„Moje střecha, moje oddělení, můj agent,“ usmál se Daniel protřele a pod stolem ho pohladil po noze.

Craig jen zvedl oči v sloup. Dan byl Dan a s tím nenadělal nic svět zločinu, korupce ani práva a dokonce ani on, zvláštní agent oddělení CI5.

KONEC